PO 5 LETECH NA MATEŘSKÉ…
Byla jsem frustrovaná a otrávená.
Jednotvárnost péče o domácnost mě unavovala.
Nikde jsem neviděla žádný výsledek své celodenní práce.
Jednoho dne na návštěvě moje děti uchvátila háčkovaná chobotnička. Já byla unešená tím, co všechno dokázaly s tou malou „obyčejnou“ hračkou vymyslet za hry. A jak je to bavilo.
Chtěla jsem jim doma vyrobit taky takovou. A TÍM TO ZAČALO.
Co vlastně člověka vede k tomu, že se rozhodne něco udělat?
Pustit se do něčeho, co dávno nedělal?
Vždycky jsem měla ráda ruční práce, pletení, vyšívání, ale nejradši jsem měla korálky. Rozložit si je všude kolem sebe, hodiny je navlékat a nevnímat svět.
Když se mi narodil první syn, nebylo tolik času a kdykoliv jsem rozdělaný výrobek odložila, většinou jsem ho pak musela celý předělat. Proto jsem korálky schovala na dno úložné postele a nic netvořila.
Po 4 letech se narodil druhý syn. Času bylo ještě méně. Starší syn zbožňoval dinosaury a všude bylo tolik krásných látek. Chtěla jsem umět šít, abych mu mohla ušít kalhoty a čepice.
Šicí stroj jsem měla od babičky, takže stačilo koupit látku. Rozložila jsem si stroj na jídelní stůl, a protože už nebylo místo, střihala jsem na zemi. A moje děti nejvíc zajímaly špendlíky, nůžky a jehla v šicím stroji.
Takže stres, aby si děti neublížily. Pořád se mi motala nebo trhala nit a než se mi podařilo nějak seřídit stroj, bylo to o nervy.
Přes polední spánek šít nešlo, protože kluci spali krátce a večer, když usnuli, rychle vybalit šicí stroj a honem došít alespoň kousek kalhot. A zase všechno důkladně uklidit.
To mě nebavilo, pořád jen stroj vytahovat a zase uklízet, tak jsem šití omezila na minimum.
Ale pořád jsem měla tu touhu něco tvořit.
PŘESNĚ V TUHLE DOBU SE OBJEVILA ONA HÁČKOVANÁ CHOBOTNIČKA
Šla jsem do galanterie, našla oranžovou přízi – oblíbená barva mých dětí, háček a koupila knížku s návodem.
Začátky byly všelijaké, protože jsem si koupila velmi tenkou přízi, ale chobotnička po asi dvou týdnech pokusů nakonec opravdu vznikla. A co víc? Děti z ní byly nadšené. A jakou já měla radost. Já to DOKÁZALA. A VIDÍM, ZA SEBOU VÝSLEDEK.
Chtěla jsem znovu zažívat ten pocit vítězství a hrdosti sama na sebe.
Začala jsem háček a přízi nosit všude sebou. Inu, on to v podstatě není žádný problém, protože háček s klubíčkem se vejde prakticky i do kapsy.
Na hřiště jsem kromě svačiny balila i háček s přízí. Háčkovat můžu začít kdekoliv, žádné dlouhé přípravy ani hodně místa není třeba.
Brzy se ukázala další nesporná výhoda háčkování, můžeme ho totiž kdykoliv odložit a pak prostě jen znovu začít, přiběhne jedno dítě, chce pití, za chvilku druhé dítě, chce dobrotu, a tak pořád dokola.
Mezi tím, ale zvládnu udělat několik sloupků a po pár dnech na hřišti je výrobek hotový. Super. Už žádné zbytečné prostoje a pocit, že na tom hřišti vlastně pořád jenom ztrácím čas.
Háčkovat lze v každé volné chvilce. Je to ideální koníček pro nás rozběhané ženy.
A velmi brzy jsem zjistila, že když háčkuju, okolní svět tak nějak mizí a jsem jen já, klubíčko a háček…
Na co jsem přišla?
- K háčkování nepotřebujete žádné speciální vybavení ani stroje.
- Je jednoduché, když vám někdo ukáže pár fíglů, základ se naučíte během několika desítek minut.
- Není potřeba žádných zdlouhavých příprav.
- Je skladné, vejde se i do kapsy.
- Můžete ho kdykoliv odložit.
- Je to super odreagování.
- Tím, co vyrobíte, uděláte radost sobě nebo vašim blízkým.
A jako bonus POCIT VÍTĚZSTVÍ A HRDOSTI SAMA NA SEBE.
Zjistila jsem, že bez háčku nemůžu být, chci háčkovat pořád.
Pojďte se mnou zjistit, jestli i vás okouzlí tahle malá věcička
Připravila jsem pro vás ZDARMA video kurz Moje první háčkovaná velikonoční vajíčka.
A že neumíte háčkovat? Vůbec nevadí, během 20 minut se naučíte základy a za hodinku můžete mít v ruce svůj první výrobek.
Jsem Tvá průvodkyně světem háčkování. Povedu Tě od základů až po Tvé vlastní výrobky. Více v mém příběhu.